INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
I přes tu nejhustší mlhu není problém prohlédnout, že v tom našem zaprděném filmovém Brčálníku existují určité týmy a zažité spolupráce jednotlivých lidí. Otázkou je, jestli jsou ti lidé se svými kolegy opravdu tak spokojeni, nebo jestli se spíš nejedná o onoho pověstného vrabce v hrsti. Nicméně sem tam se najde i výjimka, přičemž jednou z nejnečekanějších je dočasný rozpad dvojice Hřebejk - Jarchovský. Po letech výhradní spolupráce si první z nich pro svůj druhý režijní počin roku 2008 nechal napsat scénář od Michala Viewegha. Naštěstí, jestli tomuhle chlapci něco jde, je to smysl pro humor a schopnost vytvořit čistou pointu.
No a protože nic jiného, než pobavit, si Nestyda za cíl neklade, dá se říct, že hlavní předpoklad byl naplněn. Nebo jinak - o vánocích a státních svátcích se zas a znovu smějeme i daleko větším kravinám. To, že v komedii jde o příběh až v druhém a dalších řádech, bylo v tomto případě dovedeno do extrému, v němž příběh neexistuje vůbec. Sledujeme nevázaný a bezstarostný průval kouskem života jednoho stárnoucího muže, přičemž ono neobvyklé slovo v této větě není náhodné. Opravdu to připomíná pohybující se kouli, na níž se tu a tam něco nabalí, aby to po čase zase beze zbytku odpadlo.
Kritici asi namítnou, že na plátně sem tam probíhají bizarně nepravděpodobné situace, a že vtip se často snaží, zejména ústy postavy ztvárněné Jiřím Macháčkem, vzpomenout na lhostejné repliky ve stylu Samotářů. Na to existuje jediná odpověď - je to naprostá pravda a námitka je tudíž oprávněná. Na druhou stranu, při pohledu do kolonky scénář, se ani nic moc jiného čekat nedalo. Nestyda, a je jedno jestli za tím slovem chápete celý film, či pouze hlavního hrdinu, se zkrátka potácí odnikud nikam. Nic neřeší, takže není divu, že ani nic nevyřeší. Pobaví a neurazí.
Za využití odpovídajících prostředků a úsilí vzniklo přesně to, co se od tohoto typu biografu očekává - a sice ničím výjimečná oddychovka.
6 / 10
Vydáno: 2008
Vydavatel: Falcon
Stopáž: 88 minut
NESTYDA (ČR 2008)
Režie: Jan Hřebejk
Scénář: Michal Viewegh, Jan Hřebejk (spolupráce), Jiří Macháček (spolupráce)
Kamera: Jan Malíř
Zvuk: Robert Dufek
Hrají: Jiří Macháček, Emília Vášáryová, Simona Babčáková, Pavel Liška, Nina Divíšková, Pavel Landovský a další
Premiéra v ČR: 09.10.2008
Ale jo, přežil jsem to a dokonce bez újmy na duševním zdraví. Prostě jsem nečekal nic a občas se i zasmál....
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.